Co Ti zaručeně pomůže zhubnout a co jsou jen fámy?

21. března 2017 v 16:08 | Rositablog |  Ženské tělo
Váha - náš kažodenní nepřítel. Každá z nás je se sebou nespokojená, některá má váhu větší, než by mít měla, jiná je zdánlivě štíhlá, ale pod džínami má špíčky nebo nemá spevněné břišní svalstvo. Ano, přiznávám, i já mám se sebou problém. A proto jsem se rozhodla, že Vám dám pár rad jak zaručeně shodit nějaké to kilo (já na tom začínám pracovatMrkající).
Cvičení
I když se to nezdá, cvičení Tě může bavit. Stačí, když si k němu pustíš nějakou muziku. Ale abys zhubla, musíš si stanovit nějaká pravidla. Nejhorší pravidlo, jaké si můžeš dát je, že si na papír napíšeš kolik jakých cviků uděláš a nebo, že budeš cvičit prostě jen hodinu. To je blbost. Tuk se začne spalovat až po cca. 20 minutách intenzivního cvičení, takže nejlepší je cvičit do vyčepání.

Jablka
Dobrá zpráva pro milovníky jablek- díky nim zhubneš. Stačí jen, si dát jabko vždy, když budeš mít hlad a sníst třeba 4. Nejen že zhubneš, ale nebude Ti páchnout z úst a posílí se Ti zuby. Ale samozřejmě musíš jíst i klasickou stravu.

Tabletky apod.
Ne každá tabletka na hubnutí ti pomůže, ale pokud jsi lenoch a chceš trochu shodit, tak pak se tabletkám nevyhneš. Zkus např. ORLISTAT, ale dám Ti menší radu: vždy nos vložku budeš "prdět" olej. Ovšem pokud si tím nechceš projít, vyzkoušej pít ZELENOU KÁVU. Vyzkoušela jsem i kustovnici čínskou, nebo-li GOJI. Jedla jsem ji 2 dny a 2 dny jsem zvracela, NEDOPORUČUJI. Pokud cvičíš tak určitě Ti přijde vhod i nějaký BYLINKOVÝ ČAJÍK NA DETOXIKACI, poptej se na něj v lékárně.

Nejíst je blbost
Pokud nebudeš jíst, nezhubneš, přijdeš tím jen o potřebné živiny a můžeš zkolabovat, ale nezhubneš žádný tuk. A diety jsou také k ničemu, jsou dobré jen na pročištění organismu ale žádné kilo neshodíš, lepší je pít mátový čaj, díky němu budeš lépe trávit stravu.

Chůze nebo tanec
Na 100% pomáhá rychlochůze nebo tanec s igelitem. Musíš si prostě vyrobit "tričko" a "kalhoty" z pytlů a na chůzi nebo tančení si je obléci. Budeš se toiž více potit a pocením se zbavuješ přebytečných tuků.
Dík, že jsi mi věnovala chvilku a doufám, že Ti tyto tipy budou k užitku. R.
 

Duha v našich duších

19. března 2017 v 19:52 | Rositablog |  Všehochuť
Konečně po dlouhé době mám o čem psát a já se těším, až se tento článeček bude na mě dívat z růžového pozadí mého blogu.
11. března to byly 2 měsíce od smrti mé 4nohé 12ti leté kamarádky Sisi. Dá se říci, že jedenáctého jedna přítelkyně odešla, a jedenáctého (o 2 měsíce později) přišla do rodiny nová kámoška. 11. březen byl docela nervově náročný (alespoň pro mne). V 11 hodin měla maminka volat paní, od které jsme měli kupovat psa, již v 9h. jsem mámu zahrnovala otázkami typu "Jak se bude jmenovat? Budeme ji učit nějaké kousky? Myslíš, že bude poslouchat?", prostě jsem pokládala otázky jak 6ti letá.
Když máma volala skrz štěně doma vládlo absolutní ticho. Paní, nebo slečna, totiž váhala protože měla poslední fenečku a tu si sama chtěla nechat. "Tak tedy ano, přijeďte si pro ni na adresu...."
První noc naše tehdy bezejmenná čubinka spala jako zabitá, občas zafňukala. Je kříženec ratlíka a westíka a je to rozená lovkyně a je hravá a čilá. Od té doby, co vkročila do našich životů, je v našem dříve šedivém domově jaksi barevno. Ta její radost a hravost všude "září" a myslím si, že právě milující a zvědavé štěňátko je ten nejlepší lék na jakékoliv deprese a splíny.
Jmenuje se Lucinka, těžší ovšem, než výběr jména bude její výchova. Vzhled zdědila spíše po ratlíkovi, ale povahu má spíše po westíkovi. Westík je přátelský a aktivní pes, není to žádný "gaučák". Rád potěší svého páníčka a milerád se pomazlí. Doufám, že Lucinka bude i nadále po své mamince (westíkovi)Usmívající se.
Děkuji Vám za pozornost a příjemný večer. R.

Povídky na přání

15. února 2017 v 10:00 | Rositablog |  Sny a povídky, i na přání
Dnes jsem se dívala, na své rubriky, a našla jsem 1 o které jsem ani nevěděla. Jmenuje se "Sny a povídky, nejen na přání". Rozhodla jsem se tedy, že budu psát povídky na přání. Proto Vás chci poprosit, abyste mi psali témata příběhů do komentáře tohoto článku, nebo do Zprávy autorovi. Mám rozepsanou knihu pro malé děti a pár měsíců jsem nenapsala žádnou povídku, inspirace mizí... Psaní povídek na přání by mi možná pomohlo se znovu rozepsat. Předem Vám děkuji, R.
 


Jablečné placičky

14. února 2017 v 18:35 | Rositablog |  Recepty
Listovala jsem ve svém "kuchařském sešítku" a objevila můj rok starý recept na jablečné placičky.
Budeme potřebovat:
  • 2 červená jablka
  • mletou skořici
  • vanilkový cukr
  • rum
  • marmeládu
  • piškoty
  • mléko
Jablka oloupeme a nastrouháme na hrubo. Přisypeme skořici a vanilkový cukr dle chuti. Přilijeme cca. 2 polévkové lžíce rumu. Jablka zamícháme a necháme asi 2 hodiny odpočinout v lednici.
Natrouháme piškoty a navlhčí me je mlékem a rumem tak, aby se z nich daly tvarovat placičky. Na pekáč vytvarujeme cca. 3 mm vysoké placičky. Z nastrouhaných jablek vylijeme šťávu a nanášíme je na placičky z piškotu. Pokud chceme, můzeme na placičky nakonec přidat lžičku marmelády.
Pečeme 18-20 minut na 250 stupňů Celsia.
Hotové placičky posypeme moučkovým cukrem a podáváme se šlhačkou.
Dobrou chuťUsmívající se

Konec cesty aneb odešla a už se nevrátí...

12. února 2017 v 11:38 | Rositablog |  Téma týdne
11.leden byl pro mne prozatím nejhorší den tohoto roku. Vrátím se tedy o 1 měsíc a 1 den zpět v čase, a povím Vám, co se mi tento den přihodilo.
Ráno jsem normálně vstala a začala si balit kufry, neboť jsem měla odjet na 20 dní k babičce. Můj 12ti letý pes již 11 dní nejedl a 2 dny nechodil a neustále zvracel. Byla to čubinka a jmenovala se Sisi. 5 dní jsme jí injekční stříkačkou podávali heřmánkový čaj. Lékaři nám tvrdili, že má pouze vředy, a že se z toho sama "vyhrabe".
Sisi se zničehonic postavila a vzápětí upadla. "Tak to je zle", řekla máma a okamžitě poslala bratra se Sisinkou k veterináři. Když Sisinku bratr vzal do náručí a odcházel s ní, netušila jsem, že ji vidím naposledy.
Už hodinu byli pryč (bratr a Sisi). Najednou zazvonil telefon. Táta ho zdvihl a řekl: "Tak to se nedá nic dělat, nebudeme ji předci zbytečně trápit", a to už jsem věděla, že se Sisinečka už nevrátí. Museli jsme ji nechat utratit. Měla rakovinu střev, ve střevech měla nádor velikosti ping-pongového míčku. Několik dní nejedla a trpěla bolestmi. Tu rakovinu měla rok, a právě rakovina jí způsobila epilepsii. Píši o Sisince až teď, protože jsem na to měsíc neměla dost sil. Sisinko, chybíš miPlačící.
Děkuji Vám, Vaše R.

Není to sranda

5. února 2017 v 9:05 | Rositablog |  Téma týdne
Od první třídy studuji dálkově. Ve škole jsem celkem ztrávila rok a byl to můj nejhezčí rok v životě. Nyní jsem uzavřela pololetní zkoušky z 8.třídy a byl to docela záhul. 1 půlrok jsem chodila do první třídy a druhý do šesté. Na šestou třídu mám vůbec nejhezčí vzpomínky z celého života. Zažila jsem tam tolik srandy a průšvihů... Pamatuji si, že jeden náš spolužák, který byl do mne zamilovaný (dokonce mi nosil dárečky), vymyslel na VV jistou činnost, která šla jen jemu. Bylo to navlíkání korálků na tenký drát a vlastně to šlo skoro všem až na mne a půlku třídy. Ta půka třídy byli samí kluci. Dohodli jsme se (s klukama), že ho o přestávce za trest zlechtáme. Byla to taková legrace. Ovšem každá legrace musí někdy zkončit, a tahle legrace zkončila průšvihem. Jeden kluk si myslel že toho druhého kluka bijeme a šel žalovat učitelce. A já jsem celý ten průšvih žehlila (hrozila nám totiž poznámka). A takových krásných vzpomínek mám na školu více, trvalo by hodiny je všechny vyprávět.
Když jsem odjížděla s rodiči do ciziny, tak mi všichni spolužáci říkali, že se musím mít jako král, když nemusím chodit každý všední den do školy. A šeredně se mýlili. Já se sice do školy dostavím 2x za rok, ale chybí mi ta moudrost, kterou by mi předávali učitelé. Ano, teď tu moudrost sice (možná) mám také, ale učit se hodiny sám z učebnic je o mnohem mnohem těžší než si jednou poslechnout učitelovu přednášku. A učení doma věnuji více času, než kdybych chodila do školy. Ale hlavně mi chybí všechen ten smích co bych ve škole slyšela a dokonce i ty trable, co bych měla nejen skrz známky. A tak chci jen vzkázat všem lidem co si myslí, že samostudium je brnkačka a leháro, že žijí v iluzích. A také bych chtěla poradit některým studentům: Pokud nemáte jinou možnost, neodcházejte na samostudium. Přijdete o velké a krásné zážitky a získáte tím jen víc starostí a práce. Děkuji Vám

Matyáš Benard Braun

4. února 2017 v 17:22 | Rositablog |  Referáty
Matyáš Bernard Braun

Narodil se 24. 2. 1684 v Sautens u Innsbrucku. Byl páté dítě z devíti sedláka a kováře Jakuba Brauna a jeho ženy Magdalény, rozené Neureutrové. Rodina Braunů byla nadaná, mladší bratr Matyáše Dominik, byl malířem a synovec Antonín byl sochařem. Matyáš studoval sochařství Salzburgu a protože se u něj projevil obrovský talent, vydal se na tovaryšskou cestu do Itálie, kde studoval italské baroko. Obeznámený s italským stylem se vrátil domů. Roku 1710 získal zakázku pro výzdobu Karlova mostu (Vidění svaté Luitgardy, Sv. Ludmila, Sv. Ivo). A tak si založil vlastní dílnu. Díky této objednávce se Matyáš "zviditelnil" a začaly se mu objednávky jen hrnout. Roku 1712 začal pracovat na souboru soch Blahoslavenství, Ctností a Neřestí pro hraběte Šporka. Špork ho učinil svým dvořanem a důvěrníkem. Na jeho dvoře se setkával s významnými osobnostmi (např. s J.S.Bachem). Roku 1718 se Matyáš seznámil v Jaroměři s Marií Alžbětou Miseliusovou, svou budoucí ženou. Ke sňatku došlo 9. října 1719 v Jaroměři a měli spolu pět dětí - Marii Markétu, Františka Josefa, Marii Josefu, Josefa Václava a Jana Františka. V roce 1727 ho postihla tuberkulóza a začal s věnovat spíše jen návrhům a modelům soch, v jeho dílně sochařskou práci vykonávalo 6 tovaryšů. Braun spolupracoval s architektem F. M. Kaňkou, kterému dodával skoro všechny svoje sochy. S Kaňkou se podílel na výzdobě kostela Sv. Klementa v Klementinu (1714 - 1721), Černínského paláce na Hradčanech a po roce 1712 špitálu v Kuksu. Dále pak zhotovil náhrobek hraběte Leopolda Šlika ve svatovítské katedrále a pomník císaře Karla IV. v Hlavenci. Matyáš Bernard Braun zemřel 15. února 1738 ve věku 54 let v Praze. Byl to jeden z nejgeniálnějších sochařů své doby.

Marie Terezie

10. ledna 2017 v 15:35 | Rositablog |  Referáty
Marie Terezie
Dne 13. 5. 1717 se Karlu VI. a Alžbětě Kristýně Brunšvické na rodila dcerka, která dostala jméno Marie Terezie Walburga Amálie Kristina, ovšem je známá spíše pod jménem Marie Terezie. Ještě téhož dne byla pokřtěna vodou z Jordánu. Malá princeznička měla velmi šťastné dětství. Vychovávala ji chůva, kterou tak milovala, že jí říkala "maminko". Marie Terezie byla již od útlého dětství chytré, bystré a velmi učenlivé děvčátko. Vyučovali ji jezuité. Učila se latinsky, německy, španělsky, italsky a francouzsky. Zajímala se o dějiny, matematiku, kreslení, hudbu a dokonce tančila v opeře.
Jak už to u panského dvora bývá, manžela jí vybíral otec. Vybral Klimenta Lotrinského. Kliment ovšem zemřel na neštovice a jeho úlohu zaujal jeho bratr - František Štěpán Lotrinský. A stalo se tedy, že se Marie Terezie se vdávala z lásky. Její otec zemřel 20. října 1740 a tak musela na trůn nastoupit mladičká Marie Terezie. To, že na trůn mohla nastoupit žena, umožňovala pragmatická sankce, kterou sepsal její otec. V ní bylo zakotveno dědičné právo na trůn i po přeslici.
Marie o vladaření nevěděla vůbec nic a tak se musela s novým těžkým břemenem velmi těžko vyrovnávat. Ovšem všechny překážky jí byly výzvou. Žena jako vládkyně byla v tu dobu veliká rarita. Věděla, že odborné věci mají dělat odborníci. A tak si najala odborníky, kteří se staly jejími poradci. Začala u výběru daní.
Marie Terezie měla 16 dětí. Proto se jí také říkalo "tchyně Evropy".
REFORMY MARIE TEREZIE
· Sčítání lidu a tažného dobytka
· Nechala očíslovat všechny domy, zavedla příjmení
· Zakázala topení či pohřbívání žen zaživa, čtvrcení či věšení žen, mučení dětí do 14 let a lidí přes 60, mučit těhotné ženy
· Samo trápením mohlo dít jen bez velké újmy na zdraví a pouze dopoledne, také v neděli a nanejvýš 3x a pokud se mučený nepřiznal, byl považován za nevinného, byly vybrány jen některé mučicí nástroje
· Reforma armády - max. 14 let ve vojenské službě, stavba pevností = dostatek práce
· Reforma měr a vah (máz, loket)
· Převádění roboty na peníze
· Robotní patent
· Školství - DOPORUČENA školní docházka
· Hospodářské reformy
· Zakázala exhumaci hrobů (protiupírská opatření zakázána)
· Zasloužila se o rozšíření lip na našem území
· Zrušila nevolnictví
· Manufaktury
· Postarala se o rozvoj včelařství
· Podporovala pěstování brambor
· Zavedla očkování proti neštovicím
· Začala stavět zvonice (kvůli požárům)
· Budovala nové cesty = rozvoj pošty
· Zavedla tajnou policii, aby mohla sledovat svého muže, po pár měsících ji zrušila

Fake na Facebooku - den první (24 h)

29. prosince 2016 v 21:02 | Rositablog |  Historky
Byla nuda, na mě zaútočila střevní chřipka a v hlavě se mi zrodil naprosto šílený nápad - založit si fake profil na FB. Nejprve jsem tedy našla na netu fotografii nějaké 23 leté ženy se zrzavými vlasy a poprsím č.6, byla to snad jediná fotka, která za něco stála. V počítačovém programu na úpravu fotek jsem tu paní trochu upravila (nalíčila, vybělila zuby atd.). Dále mé prstíky vyplnily registrační přihlášku a upravily profil.
Profil byl hotový a zbývalo už jen jediné - najít na facebooku nějaké "přátele". Vyhledala jsem tedy muže i ženy různých věkových kategorií, sexuálních orientací, národností a ras. Celkem jich bylo 50. Teď už nezbývalo nic jiného, než čekat. Zavřela jsem notebook a šla spát.
Když jsem se vzbudila bylo asi 23 hodin, tedy 4 hodiny po založení fakeprofilu. Otevřela jsem svůj milovaný notebook a podivila se. Můj profil byl zavalený zprávami tipu ahoj krasavice, nazdárek princezno a celkem 147 žádostmi o přátelství. Během těchto 4 hodin mě lidé zařadili do různých skupin a konverzací.
"Plap", ozvalo se v mém pokoji, přišla mi zpráva. Teď tedy šlo do tuhého, musela jsem odpovídat na desítky zpráv a litovala jsem svého rozhodnutí... Nakonec mě nebavilo každému psát "dobrou noc" a rozloučila jsem se hromadně na zdi.
Asi v 16 hodin za mnou přišla kamarádka a společně jsme se jukli na fakeprofil. Podivily jsme se. Není divu, za 16 hodin na fakeprobilu bylo 316 žádostí o přátelství a 174 zpráv, převážně od lesbiček. Kamarádce jsem dala heslo od profilu a rozložili jsme si úkoly - ona si vzala nas starost muže a já ženy. Řeknu Vám, bylo to "hustý". Chodily nám takové ty "sprosté" nabídky a fotky, dokonce tu byla i jedna nabídka k sňatku. Ale také (a teď se podržte) se mě snažila nějaká žena "přetáhnout" k islámu. Řekla jsem tedy kamarádce že končím a že ať si s tím profilem dělá co chce.
Nedalo mi to, zavolala jsem kámošce a oznámila jí, že se na tem fake ještě párkrát podívám. Ve 22 hodin jsme měli něco málo přes 700 přátel. Na zádech mi naskočila husí kůže a radši jsem se odhlásila šla spát....

Věty, které děti nesnáší

29. listopadu 2016 v 11:00 | Rositablog |  Všehochuť
Dnes jsem se dívala na staré fotky a napadlo mě sepsat pár vět, které děti nesnáší:
1.) (Dítě: Mami, ale já to neumím) Tak se to nauč!
2.) (Dítě: Co?) H*vno.
3.) (Dítě: Ale proč?) Pro slepičí kvoč.
4.) (Dítě: Cože?) Vidličky a nože
5.) (Dítě: Co bude k obědu?) Hrneček od medu.
6.) (Dítě: Podívejte se na mě, já jsem Sněhurka) Ty opice jedna ošklivá, běž se někam schovat ty Šeherezádo.
7.) Kdo to rozbil!!!
8.) (Brečí) Co ch*iješ?
9.) (Krvácí) Neplač, vždyť je to jen kečup, hele.
10.) (Brečí) Ta tak krásně zpívá!

Český slavík Mattoni 2016 - co se mi nelíbilo

27. listopadu 2016 v 18:54 | Rositablog |  Všehochuť
Včera proběhl Český slavík Mattoni 2016 a já skoro celý večer kroutila hlavou. Tak za prvé: Je to největší showbyznisová akce roku a někteří zpěváci přišli oblečeni v sacích, na kterých byl jen prach, lupy a vlasy. V tomto případě kostimérky neodvedly dobrou práci. A ani v případě Ivy Pazderkové ji neodvedli tak dobře, jak jsem očekávala. Na tričku měla napsáno FOLKBITCH (v překladu: lidová svině), nemyslím si, že je tento nápis vhodný pro "Slavíka".
Dále se mi nelíbilo umístění nominovaných na "kovových" příčkách. Vím, byly to hlasy lidu, ale i tak. Například 2 první zpěváci roku: Karel Gott a Tomáš Ortell. Za co to dostal Gott? Za rakovinu? Protože píseň Země vstává není letošní nejlepší píseň, ale to je jen můj názor. A Ortell? Rozhodně není druhým nejlepším zpěvákem roku. Tedy alespoň není lepší než další nominovaní, naopak (opět můj názor). A co dělala jeho skupina na stříbrném místě? Přeci není lepší než Slza, Kryštof nebo Olympic, nebo ano? Vždyť má neonacistické a rasistické texty. Vůbec netuším, jak se mohla dostat mezi nominované. A nejsem jediná, někteří zpěváci pískali a dokonce odešli ze sálu.
Ale abych jen nekritizovala: líbil se mi proslov Charlott Elly Gottové, kostýmek Ewy Farne a moderace Ondry Sokola.

Tajemství dámských kabelek

22. listopadu 2016 v 19:51 | Rositablog |  Moda a líčení
Kabelka, kabeluša, kábluška, kabka, brašna, pytel, kufr... Dámským kabelkám se dá říkat všelijak. Najdeme v nich totiž úplně všechno, od bombonu přes hřeben až ke slovníku. Je to taková ženská truhlice plná pokladů, o kterých ani nevíme. Muži kolikrát kroutí hlavou nad vybíráním kabelky. Ale neuvědomují si, že právě my musíme schovávat do svých kabelek jejich věci, když jdeme ven. Schovají si k nám peněženku, mobil, nabíječku, pití, atd.atd.atd.atd. Tak pak si tedy zasloužíme při výběru kabelky strávit víc času, než vařením večeře. Vždyť je to jen párkrát do roka!
A proto jsem se rozhodla, že si koupím zbrusu novou kabelku a při vyklízení staré kabely mé oko spatřilo mnoho znovuobjevených věcí. Proto se mé prsty a mozek rozhodli sepsat seznam věcí, které se dají najít v kabelkách.
1.) LASKOMINKY(BOMBONY, LÍZÁTKA, ČOKOLÁDA, ŽVÝKAČKY)
2.) LÍČIDLA (RTĚNKY, STÍNY, PUDRY, TVÁŘENKY, ŘASENKY, LINKY, HŘEBEN)
3.) KNIHY (SLOVNÍKY, MINIKNIHY, PŘÍRUČKY, UČEBNICE)
4.) NÁHRADNÍ OBLČENÍ (ŠPONOVKY, TÍLKO, KALHOTKY, SILONKY)
5.) LÉKY (BRUFENY, MASTĚ, KAPKY DO NOSU, NÁPLASTĚ)
6.) KANCELÁŘSKÉ POTŘEBY (PAPÍRY, TUŽKY, PROPISKY)
7.) HYGIENICKÉ POTŘEBY (VLHKÉ A INTIMNÍ UBROUSKY, DEZINFEKCE, KAPESNÍČKY, VLOŽKY, TAPONY)
8.) STRAVA (SVAČINA, PITÍ)
9.) ELEKTRONIKA (MOBILNÍ TELEFON, NABÍJEČKA, NAVIGACE)
10.) JINÉ (PENĚŽENKA, VĚRNOSTNÍ KARTY, CIGARETY ATD.)
Není potom divu, že si ženy tolik zakládají na svých milovaných kabelkách. Není to jen modní doplněk, ale i taková malá cukrárna, šminkkufr, knihovna, šatník, lékárnička, papírnictví.... A tak mám vzakaz pro muže: Vybírání kabelky je pro ženu stejně důležité, jako pro Vás...no, já vlastně ani nevím, co je pro Vás tak důležité, jako pro nás kabelky. Napište mi to tedy do komentáře Smějící se.
PS: Zapoměla jsem něco napsat na seznam? Dopište to do komentářeMrkající.

Maybelline

21. října 2016 v 17:32 | Maybelline |  Moda a líčení

Zrovna včera večer jsem obočí řešila....

Co vadí nejen mě

20. října 2016 v 15:51 | Rositablog |  Všehochuť
Je to hnus! Dnes odpoledne jsem si všimla vylepených plakátů v naší obci s nápisem: "Pomožte Alence sbírat víčka na rehabilitaci". A víte co myslím tím hnusem? To, že se Česká republika postará o děti migrantů a na "naše" děti musíme sbírat víčka od PET lahví. A to není to jediné co mi vadí. Např. ta reklama co před časem dávali v televizi. Ta, co vyzívala občany ČR aby přispěli dětem na obědy v ZŠ. Je to skotro ubohé, že vězni ve věznicích mají obědy zadarmo (placené z našich daní), a na nevinné děti se opět musí lidé skládat. Těmi penězi na stravu pro vězně bych zaplatila obědy pro děti. A vězni ať si vydělávají na jídlo lepením pytlíků. Za své činy mají předci pykat, a ne se válet na posteli a čumět na televizor. A zrovna před malou chviličkou jsem projížděla Seznam a viděla reklamu na SOS vesničky :"Dítě rodičů ve vězení. Pomozte mu prožít šťastné dětství." Opět případ, kdy se na děti skládá lid. Anebo lidé, kterým shoří dům si musejí obstarat naprosto vše sami, ale migranti si do ČR nakráčejí a obdrží od státu byt. Ale i ochránci zvířat jsou asi trochu divní (můj názor). Před nedávnem jsem si četla konverzaci v komentářích nějakého ochránce a paní vlastnící jeden z nejlepších cirkusů v evropě(co se týče péče o zvířata). Pět minut na to mi na obrazovce vyletělo video, jak muslimové podřezávají živé a zdravé velbloudy. Skoro jsem se rozplakala, když jsem viděla, jak ta zvířátka umírají v bolestích, jak trpí. A opět, zde byli ochránci zvířat zticha. Ale buzerovat (s prominutím) bezdůvodně normální lidi jim jde. A proč jsou jen ochránci zvířat, proč nejsou i ochránci lidí (ti, co by chránili lidi před zvířaty)??? Vím, říkáte si :"Na co ochránci lidí, máme policii". Pamatujete si na ten případ, kdy smečka agresivních psů roztrhala toho 5ti letého chlapce? Byla bych ráda, kdyby se tyto události už nikdy neopakovaly.
DĚKUJI VÁM, ROSITA

"Oprátka ze strachu"

27. září 2016 v 20:50 | Rositablog |  Téma týdne
Na oprátce ze strachu, najdou všichni útěchu.
Kdo ji nemá, nežije, ten láskou se neopije.
Kdo nemá ji a nežárlí, ten nikoho nemiluje.
Kdo žárlí, a miluje, oprátku si nasazuje.
Na oprátce ze strachu, máme všichni útěchu.

To byla taková krátká básnička k tématu týdne. Zpočátku jsem nevěděla, jak s tématem naložit, I PŘES TO doufám, že to bude stát za tu chvilku času, kterou mi věnujete.
Oprátka ze strachu, podobné téma jako "Strach z vlastních myšlenek", nemyslíte? Někdo mi kdysi řekl, že když člověk nemá strach, tak to vlastně ani není člověk. Ono totiž není strach jako strach.
Být Vámi, na všechny ty nemysly o strachu bych radši zapoměla! Já nemám co lidi poučovat o strachu, každý má ten svůj a basta! A vůbec, toto téma týdne se mi zdá být absurdní. Ani nevím, proč jsem na toto téma psala článek. Snad abych nevyšla ze "cviku". SNAD.

"Kdo vlastně jsem?"

20. září 2016 v 17:45 | Rositablog |  Téma týdne
Kdo vlastně jsem? Rosita. A ještě k tomu JSEM ORIGINÁLS vyplazeným jazykem. Každý z nás je originál. A ať si každý říká co chce, jsme takoví jací jsme a nikdo nám do toho nemůže mluvit (nebo spíš nám do toho lidi mluví, ale nejlepší je, nebrat to vážně). Jak říkám já : Lidem, co mě mají rádi, je úplně jedno jaká jsem. A lidi, kterým to vadí (ti, co mě nemají rádi), mi jsou u..... No to je jednoNevinný. Podstatné je, být sám sebou a nenechat si od kohokoliv diktovat, jaký býtJe na prachy a jak žítÚžasný.

Viděla jsem vlastní smrt!

17. září 2016 v 16:39 | Rositablog |  Sny a povídky, i na přání
Bylo mi 16. Máma a bratr od nás odešli, protože táta moc pil. Já jsem mohla u otce ještě měsíc zůstat, abych mu pomohla se dostat psychycky dostat z dna. Zůstala jsem. Ale ne na dlouho. Po týdnu nervů jsem to prostě nedala a utekla jsem. Ani nevím, proč jsem nešla k matce.
Na útěku jsem byla asi 3 dny a pevně jsem věřila, že mému otci to bylo srdečně jedno a matka o tom ani neví. Měla jsem hlad, ale neměla jsem peníze. Přespávala jsem ve škarpách, ve křoví. Dostala jsem se do vesnice jménem Husohlávky. Procházela jsem okolo mnoha domů, ale jeden mě zaujal. Nestydím se říct, že to byla ruina na spadnutí. Ale pozala jsem, že tam někdo bydlí, protože za domkem byla udžovaná zahrádka, na které rostly jen brambory. Zazvonila jsem a otevřela mi stará babička. Nabídla jsem jí, že za peníze jí celou zahradu sklidím a postarám se o ni (o zahradu). Babička se šedivými vlasy svolila a já se dala do práce. Můj výdělek byl asi 500,-. Najedla jsem se a koupila nějaké šminky a paruku. Ihned jsem vypadala o 6-7 let starší.
Začala jsem si přivydělávat jako "pomocnice důchodců", chodila jsem na nákupy, vyřila uklízela, pečovala o zahrady... Nakonec si mě vzala pod křídla jedna poloslepá paní, které bylo něco přes 60 let. Byla jsem spokojená, nikdo mě nehledal a já si nedokázala představit, že bych se vrátila k otci nebo k matce. Doma byli jen samé starosti.
Na "svobodě" jsem byla asi 1 rok, když mne začal sledovat neznámý chlapík. Trvalo asi 4 dny, než jsem poznala, kdo to je. Otec. Ten otec, co mně, matku i bratra psychycky ničil. Byl oděven v kožichu, snad z medvěda. Byl to starý kožich po pradědovi Ignácovi. Další den mě oslovil (rozhovor Vám nepopíši). Shodil ze sebe kabát a proměnil se v Satana, co mi pomalu sál duši. Bezvládně jsem upadla na zem a nemohla se ani hnout. Jen jsem pozorovala, jak se ze mě pomalu vytrácí život...
PAK JSEM SE PROBUDILA.
Vím, asi jste ihned na začátku poznali že se nejednalo o skutečnou událost, nýbrž o výplod mé fantazie. Byl to jen sen a když sem se z něj probudila, byla jsem šťastná za rodinu, kterou mám i za svůj drahocenný život.



"Strach z vlastních myšlenek"

6. září 2016 v 8:00 | Rositablog |  Téma týdne
Strach z vlastních myšlenek máme skoro všichni. U lidí je to přirozené, naše fantazie nezná mezí. Někteří lidé mají strach z vlastních myšlenek jen v dětství, jiní celý život. No ale náš strach z myšlenek je mnohdy oprávněný a někdy až nesmyslný. Oprávněný, když máme strach o nějakou osobu apod., nesmyslný když si začneme představovat např. konec světa, což někteří lidé dělají . Chci jen říci, že jakýkoliv strach, ať smysluplný či ne, má kořeny v našich myšlenkách.

"První vzpomínka"

5. září 2016 v 17:01 | Rositablog |  Téma týdne
Prvních vzpomínek máme hodně. První vzpomínku na tátu, na mámu, na bratra, na jezečíka, na toho pána co bydlí vedle a pořád nadává, na strom, na Frantu, na..... Je jich strašně moc, ale pamatujeme si naši vůbec první vzpomínku? Ne. Ale já když jsem byla malá, jsem si svou první vzpomínku vymyslela. Odehrávala se v "mámině břiše", tvrdila jsem, že jsme tam s mými o 10 a 9 let staršími bratry hráli na schovávanou a nakonec jsem tomu sama začala věřit. Bylo obdivuhodné, jakou jsem měla fantazii, protože jsem věřila svému výmyslu, že se svým o 10 let starším bratrem jsme dvojčata. Trhlé, že?

Jsem dítě násilí

23. srpna 2016 v 21:58 | Rositablog |  Všehochuť
Narodila jsem se do doby, kdy se k nám, do naší republiky, dostávaly násilné hry. Můj bratr si v tu dobu koupil svůj první počítač a k němu hru Unreal Tournament, kde se jen a jen střílí. Tu hru jsem začala hrát již jako 6-ti letá. Už dříve jsem nebyla normální dítě. Ostatní holčičky se dívali na Winx, ale já jsem sledovala Kriminálku Miami. A díky tomuto seriálu se i teď, ve svojich 14-ti letech bojím v noci vyjít před dům sama. A to jen proto, že v kriminálkách jsem už jako malé dítě byla seznamována s hrůzami, které se v našem světě dějí. Ale díky této zkušenosti vím, že nenechám své děti dívat se na kriminálky a horory a hrát násilné hry v raném dětství.

Kam dál