Výlet s bratranci

28. července 2016 v 16:48 | Rositablog |  Historky
Každý z nás má svého/svou bff. Já mám rovnou 2 - své bratrance. Jmenují se Tom a Jerry. Vím, trochu originální jména. A nemýlíte se, opravdu se jmenují po té slavné pohádce. Ale všichni jim říkaji Patrik a Dany. Patrik a Dany jsou dvojčata o 4 roky starší, než já. A mají roztomilou setřičku Charlotte, jsou jí 4 roky. Tento rok dvojčatům bylo 18. Tento článek věnuji celý jim. Dočtete se v něm o našich poněkud úsměvných příhodách.Usmívající se
Bylo mi 12, když jsme se po 8 letech s bratranci znovu viděli. Pár dní po mých narozeninách jsme se nastěhovali naproti nim. Cítila jsem trochu ostych, když jsem jsme se po takové dlouhé době znovu setkali. Všichni jsme vypadali jinak a dá se říct že jsme se neznali. Přece jenom, 8 let je 8 let. A Charlotte jsem viděla poprvé, měla 1,5 roku. Bála se mě. Jenomže já tušila že se mě bude bát a přinesla jsem jí malého bílého medvídka s oranžovou košilkou. Byla tak šťastná, když ho ode mně dostala. Pak se mě přestala bát. Musím říci, že se z nás staly kamárádky "na plný úvazek". Ona je vlastně také moje bff. Najednou přišel do místnosti Patrik. "Ahoj", řekli jsme si oba a objali se. Stejně to proběhlo i s Danym, akorat že on trval na puse na přivítanou. No prostě první měsíc jsme se poznávali a skoro každý den jsme hráli Sázky a dostihy. Po měsíci jsme se vydali do našeho oblíbeného nákupáku CČM. Byla jsem tam já, dvojčata, můj bratr Áda (podotýkám, že má 24 let ale pořád je v pubertě), a naše setřenice Dominika(18 let)." Celá necelá parta" se přesunula do Globusu. "Běž za tou prodavačkou a zeptej se, jestli mají škébl", řekl mi Dany skrývajíc svůj úsměv. "Co to je? Zní to nechutně.", zeptala jsem se. "To sám nevím, teď jsem si to vymyslel.", Odpověděl Danýnek a divně se při tom šklebil. "Já tady nejsem pro srandu králíkům. Nepůjdu se zeptat. Nejsem blázen(použila jsem trochu jiné slovo, ale tomu byste asi nerozuměli)", odpověděla jsem. Dany mě začal hecovat, protože věděl, že já jsem pro každou srandu a nechám se snadno vyhecovat. Po 10 minutách hecování jsem tedy šla. Dany se schoval za regál, aby mohla poslouchat rozhovor mezi mnou a prodavačkou uzenin. "Dobrý den, máte škébl?", zeptala jsem se nevině prodavačky a mačkala jsem klíče od domu v kapse, abych se nesmála. Řeknu Vám, byla to docela fuška. "Nemáme, co to je?", zeptala se prodavačka. Ozval se hlasitý smích zpoza regálu, ale já jsem se snažila nedát najevo, že si dělám z prodavačky prču. "Nevím. Babička mi řekla, že mám jít do Globusáckých uzenin akoupit jí škebl, co to je mi už neřekla."Tak jí zavolej", mile mi poradila prodavačka a mě jí bylo líto a zároveň se mi chtělo strašně smát. "Ráda bych, ale babička neuznává moderní techniku, takže nemá mobil", když jsem odpověděla spadl mi kámen ze srdce. Ne na dlouho, díky jedné z prodavačak. "Heluš, nemáme škébl?", zeptala se jedna prodavačka druhé a mě se opět chtělo smát a zároveň jsem si strašně přála abych to měla za sebou. "Nemáme Maruš", odpověděla prodavačka. Nejhorší bylo to, že se do toho zapojila třetí prodavačka a všechny tři začaly spekulovat co to může být. Nakonec se všechny usnesly, že škébl je staročeský výraz pro nejakou uzeninu. Byla jsemtak šťastná, když jsme stáli u pokladen a bylo po všem. Dany pokaždé když to vypráví se strašně směje a já jakbysmed.

Každý týden ve čtvrtek vyjde 1 článek, věnovaný mým bratrancům, o našich úsměvných příhodáchS vyplazeným jazykem. Těšíte se?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KD KD | 28. července 2016 v 16:55 | Reagovat

Tak to se už teď těším :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama