Srpen 2016

Jsem dítě násilí

23. srpna 2016 v 21:58 | Rositablog |  Všehochuť
Narodila jsem se do doby, kdy se k nám, do naší republiky, dostávaly násilné hry. Můj bratr si v tu dobu koupil svůj první počítač a k němu hru Unreal Tournament, kde se jen a jen střílí. Tu hru jsem začala hrát již jako 6-ti letá. Už dříve jsem nebyla normální dítě. Ostatní holčičky se dívali na Winx, ale já jsem sledovala Kriminálku Miami. A díky tomuto seriálu se i teď, ve svojich 14-ti letech bojím v noci vyjít před dům sama. A to jen proto, že v kriminálkách jsem už jako malé dítě byla seznamována s hrůzami, které se v našem světě dějí. Ale díky této zkušenosti vím, že nenechám své děti dívat se na kriminálky a horory a hrát násilné hry v raném dětství.

7 rad, jak zvládnout hlídání

19. srpna 2016 v 19:56 | Rositablog |  Všehochuť
Všechny malé děti mají ve zvyku neposlouchat. Tedy alespoň neposlouchat ty, kteří je hlídají. A já s tím mám bohaté zkušenosti, to mi věřte. Moje první hlídání začalo, když mi byly 4 roky. A řeknu Vám, od mojich rodičů nebylo rozumné dávat mě, takovému- andílkov-i, hlídat 2 leté dítě. No, nebudu Vám vyprávět, co jsem mu prováděla. Ale moje pořádné hlídání začalo před 2,5 rokem. Hlídala jsem 1,5 letou sestřenici Charlotte. 2 měsíce v kuse. A během těch 2 měsíců jsem se naučila pár fíglů, jak se z toho všeho nezbláznit.
1.) NESTRAŠTEPlačící
Dítě Vás musí mít rádo a obdivovat, aby Vás poslouchalo. Místo strašení podpořte dětskou fantazii a zkuste pár fyzikálních triků a vysvělete je tak, že jste čarodějnice.
2.) AKTIVNÍ HLÍDÁNÍÚžasný
Děti milují, když si s nimi někdo hraje. A proto není moc dobré je posadit před televizi. Zkoušejte je zabavit malováním, zpěvem, zábavnou formou učení (například jemné motoryky), tancem, skládáním lega, pexesem, některé děti sportem, a nebo je jen vezměte na čerstvý vzduch na krátkou procházku, na které se unaví.
3.) ČTĚTENevinný
Děti mají rády pohádky a již v útlém dětství si vyvýjejí vztah k literatuře. Čtěte jim české pohádky, např. Makovou panenku, Vílu Amálku nebo Rákosníčka.
4.) JÍDLOS vyplazeným jazykem
Mnoho lidí, co hlídají, krmí malé děti cukrovinkami. To je ale špatně. Dítě získá energii a bude řádit ještě víc. Ale za odměnu je to v pořádku.
5.) PŘEKVAPTE, VYCHOVÁVEJTE A CHVALTEPřekvapený
I my, když jsme byli malí, jsme byli "bordeláři". Učte děti čistotě a dejte jim za práci např. umývání podlahy nebo činnost, kterou si vyberou. Překvapíte tím nejen dítě, ale i maminku. Ale práci vždy musí splnit, jinak si dítě zvykne, že se vyhnou povynnostem. Po slpnění úkolu dítě pochvalte a odměňte.
6.) ŽÁDNÉ TĚLESNÉ TRESTYKřičící
Místo tělesných trestů pošlete dítě na 3 min. do kouta a ať se dívá do zdi, za každé otočení mu udělte 1 minutu navíc. Je to mnohem účinější, než pohlavek.
7.) UČTEUsmívající se
Pokud dítě neumí chodit na nočník nebo chodit, učte ho to. Nebo ho učte jen nějakou básničku či píseň. Přece jen, sedění na nočníku je příjemnější než poslouchání dětského řevu.
Doufám, že Vám tyto rady pomohou při hlídání malých dětiček
.

Pes epileptik

18. srpna 2016 v 13:56 | Rositablog |  Všehochuť
Již 10 let mám psa jménem Sisi. To, že má epilepsii se projevila až letos v březnu. Epileptický záchvat se projevil takhle: 3x za sebou zajíkala, znělo to jako by zavískalo malé dítě. Okamžitě jsem vstala a podívala se na ní. Po zdech se mi proběhl mráz. Sisi ležela na zádech, jazyk měla vyplázlý, oči otevřené a nemrkala, packy měla natáhlé a nedýchala. Ihned jsem běžela pro vodu a pokropila s ní Sisi. Záchvaty Sisi dostávala vždy v noci po nějakých stresových situacích. Až po 1 měsíci jsme se dozvěděli, že Sisinka je epileptička. Pan doktor jí předepsal léky, které bere 2x denně. Sisinka už záchvaty nedostává.

Co je v dnešní době (ne)slušné?

16. srpna 2016 v 21:10 | Rositablog |  Všehochuť
Často se sama sebe ptám, co je vlastně v dnešní době slušné. Rodiče mě neustále napomínají, že se vyjadřuji jako kluk. Co mám ale dělat? Vyrůstala jsem mezi o 9 a 10 let staršími bratry a to se na mě podepsalo. Na veřejnosti se krotím, ale jednou mi praskly nervy a jednomu klukovi jsem vynadala. Co je ale slušné, vzít se o kamarádku, nebo se před holkou bavit s kamarádem, kolik děvčat jste přefikli? Ano, to se mi taky stalo. Jeden kluk se předemnou bavil s mými bratranci o sexu s nějakou holkou! Cítila jsem se divně. Hodně divně. Tvářil se na mě tak, jako bych tam neměla vůbec být a já se to snažila ignorovat a zoufale jsem předstírala, že si píšu s kamarádkou. Taky se mi stalo, že mi jiný kluk ukázal video, jak mu ze zadku trčí asi 10 dlouhých zapálených prskavek. Nebylo mi příjemné se na to dívat a odvrátila jsem pohled. A on se urazil. Nějaká videa a fotky by si zkrátka měli nechat pro sebe. A tak se ptám jsem snad zaostalá? A co je v dnešní době vlastně slušné?

"Zkusme změnit názor"

15. srpna 2016 v 15:06 | Rositablog |  Téma týdne
Změnit názor není jednoduchá věc, někomu se to podaří, někomu ne. A každý má právo na svůj vlastní názor. Málodko si názor vytváří. Ale těžké je někoho přesvědčit, aby názor změnil nebo aby si ho vytvořil. Než si názor vytvoříte, je dobré si ho párkrát rozmyslet. A když je Váš názor neúplný (například že si domýšlíte, v situaci, kde to není vhodné), je lepší svůj názor nešířit. Někdy je lepší svuj názor nešířit vůbec(např. že si myslíte, že Váš učitel/ka je vůl/kráva), protože při obhajobě Vám nepomůže ani tvrzení že to je Váš názor a není to fakt.

Vzpomínky na Slovensko

14. srpna 2016 v 18:17 | Rositablog |  Všehochuť
Na Slovensku jsem žila v kuse 5 let. A zjistila jsem, že jazyk našich "bratrů" není tak jednoduchý. Když na Slovensko přijede Čech mluvící jejich jazykem, který ovšem v onom státě nikdy nebyl, ani nezná žádného Slováka, tak se okamžitě pozná, že je to Čech. Sama jsem si myslela, že slovenština je podobná češtině a že na ní není nic těžkého. Řekla jsem si, že horší jazyk než je slovinština být nemůže. Vždyť tam se dítě řekne otrok a kouřit kadit! Mýlila jsem se. Slovanské jazyky si jsou podobné, ale ne až tak moc. Po našem přicestování do SK, každý poznal, naši národnost. Ale po 2 letech nikdo nepoznal, že jsme Češi. Tvrdili nám, že si z nich děláme šoufky. Nejlépe jsem slovensky mluvila já. Po 5 letech jsem znala slova, která neznali ani Češi žijící na Slovensku 15 let. Někteří dokonce neuměli ani slovo! Cencůl, žubrienka ale i hmla, zimomriauky, mihalnice, aha, lievik a kengura (Rampouch, pulec, mlha, husí kůže, řasy, hele, trychtýř a klokan).... Těch slov je moc a je docela těžké si je zapamatovat. Na Slovensku žije srašně moc Romů. Není to ic špatného, ale nechovají se slušně a hlavně kradou. Pamatuji, že jsme byli na pouti a nějaká paní vyhodila cukrovou vatu, která upadla na kamínky její dceři, do kanálu. Najednou se okolo toho kanálu začali sbíhat Romové a skoro se o tu vatu poprali. Nebo jsme zabloudili v romské osadě (ani nevím, co jsme tam dělali), a najednou jsme se s autem nemohli hnout, protože se nám na skla od auta začali přilepovat romské obličeje. Taky si pamatuji, že na té pouti, si 2 romky vyhrnuly sukně, sundali kalhotky a ukazovali si své "kačeny". Mě osobně Romové vůbec nevadí pokud se chovají slušně a nekradou (například Lucie Bílá je taky romka). Na Slovensku je i hezky, pokud víte, kam jít. Například v Bojnickém zámku nebo v Tatrách. No zrovna letos je v Tatrách obzvláště krásně, protože zde přes celé prázdniny sídlí Národní cirkus JO-JOO (v Tatralandii).

Zajímavé fobie

13. srpna 2016 v 21:54 | Rositablog, Wikipedie |  Všehochuť
Ach ty fobie. Je zajímavé si číst nazvy fobií a co vlastně znamenají. My se jim mnohdy smějeme, ale ti lidé kteří jimi trpí jsou vlastně uvězněni. Zde vám vypíši ty nejzajímavější:

Vzhůru na Hněvín a ještě dál...

12. srpna 2016 v 22:15 | Rositablog |  Všehochuť
"Je léto a všechno v pejči mám...", text z písně Rybiček48 hraje nejen v televizi, ale i mě neustále v hlavě. Je to správná letní písnička. Málokterá písnička se mi takhle zažere do mysli. Ale to sem nepatří. Ráno bylo počasí stvořené akorát tak na vycházku. Můj táta je miluje a já taky. Vyrazili jsme v 11.00. Prošli jme skoro celé město a pak nás napadlo, že se vydáme na hrad Hněvín. Bude to hračka, řekli jsme si. Ale teď se musím hlasitě smát. Vypadalo to jako kousek na Hněvín, ale zmýlili jsme se. Kopec to byl ohromný a místy jsem si myslela, že je snad nekonečný a že to asi vzdám. Přesně v 14.00 jsme se dostavili do hradní restaurace. Trvalo nám možná se dostat na hrad 3 hodiny ale do toho času musíme započítat i čas který jsme věnovali procházce po městě. A navíc jsme šli přes celé město, což byla trochu nuda. Dali jsme něco k pití a já jsem se šla podívat do dílny Edwarda Kelleyho. Pro děti do 12ti let to byla docela zábavná výstava, ale jinak nezáživná (za tu cenu dobrá, 10Kč na dítě a 20Kč na dospělého). Musím pochválit výhled, vidíte odsud na celé město, vypadá tak strašně maličce. Připadala jsem si jako rozhlížející se holubice, vznášející se nad hromadou toho městského chaosu. Taky chválím kuchyni restaurace, vaří tu dokonale. A personál byl tak příjemný a usměvavý. Záchody čisté a bezplatné. Při rozhlížení jsme zahlédli pískovnu Matyldu, pevně odhodláni se na ni vydat. Dorazili jsme asi v 16.00, protože jsme se chvíli zdrželi na hradě. Ceny zde jsou příznivé a voda byla tak čistá. A mají tu lodičky, šlapadla i parkoviště. Nedaleko od Matyldy je autodrom a tak jsme tam tedy šli. Už na hradě byly slyšet ty nažhavené motory, tak se nemůže nikdo divit, že nás to lákalo. Jejda, zabloudili jsme ale stálo nám to za to. Všude kolem nás rosli ostružiny a jablka (je jasné, že jsme je tam nemohli nechat). Domů jsme dorazili v 17.00. Byl to zábavný a vyčerpávající výlet.

Pokerface-den2

12. srpna 2016 v 20:53 | Rositablog |  Historky
Rodiče byli pryč už druhý den. Na netu Áda stáhl karaoke texty a dal je do televize. Bratranci donesli mikrofon a bedýnky na přehrávání muziky. Vše jsme zapojily. První píseň zpíval Patrik: "PÁNI A PANÍ, VÍM JAK SE RUŠÍ ŽAL", začal falešně vyřvávat do mikrofonu. Trhalo nám to uši. Přiběhl k němu Dany a vytrhl mu mikrofon z ruky. "Dej tam LÁSKO, od Marie Rottrové" řekl nadšeně. Nějakou tu chvilku se rozezpívával "MIMIMIMIMI, MUMUMUMUMUMU". Pak začal se svým "zpěvem", jak tomu říkal. "NEVYMŘEŠ PO PŘEDSÍNI, LÁSKO", krásně se přeřekl a já jsem si musela udržet pokerface, protože se mi něco podobného taky stalo. Praštil s mikrofonem usadil se. Takto se zpívalo až do 21:00. Pak odešel Patrik domů. Áda už chtěl jít na kutě, ale já s Danym jsme mu to nedovolili. Počkali jsme, až si lehne do postele a pak jsme si přinesli mikrofon a reprobednu k jeho posteli : "Dobrý den, vítejte v soutěži chcete být milionářem.", započala jsem rozhovor s Danym. "Jak se jmenujete?" "Sežerbuřt z Kuřtíkova", dráždili jsme Ádu. Po asi 1hod. nás to přestlo bavit. Sedli jsme k pc a hráli slovní fotbal. Najednou nás napadaly nové nadávky, jako je camfrgajst a baubik. Bylo toho moc, ale zadat je do pc nám nešlo. Pak nás napadlo si z protihráče na druhé straně republiky dělat srandu : "Ahoj, jsem mladá, nezadaná, krásná dívka hledající muže na vlažný vztah (opravdu jsme mysleli vlažný). Značka-nejsem vadná ale vnadnáLíbající ". Měli jsme štěstí, že muž na druhé straně chtěl tu "hru" hrát s námi. Tak nějak jsme se s ním bavili a byla to sranda. A najednou jsme si jako začali dojednávat rande a zeptal se nás:" Kde se sejdeme?" Odpověděli jsme: "Někde, kde je lacino." "Proč? Já mám na večeři." "No protože já toho hodně zpapkám tak abych tě nezrujnovala." Nakonec se s námi rozločil se slovy "Díky za zábavu.", A šli jsme spát. Asi týden na to k bratrancům přijel náš bratránek a začal vyprávět o dívce která není vadná ale vnadná. Nemohli jsme se prozradit a tak nám na tvářích musel zůstat pokerface co nejdéle.Smějící se

Ovládejte své sny

9. srpna 2016 v 21:17 | Rositablog |  Všehochuť
Lucidní snění - tak se nazývá odborně nazývá snění bez spánku. Děje se v "mezispánkové době". Ta přetrvává asi 30 vteřin. Probíhá tak, že se na malouchvilku vzbudíte ale váš mozek napůl spí. Prostředí ve kterém jste usnuli během luc. snění vidíte stejné, akorát že se před vámi nachází nějaký ředmět, osoba kterou neznáte, nebo jen nějací brouci. Tomuto stavu se nedá předejít ale dá se snadno ukončit. Před spaním si vemte bloček a napište jednu větu. Až se noci probudíte do L.s. přečtěte si tu větu. Váš mozek si uvědomí, že něco není v pořádku a celkově se probudí. Když si nepřipravíte blog, nevadí. Podívejte se na hodiny , zabořte obličej do polštáře a znovu se podívejte na hodiny. Věřte mi, mám s tím zkušenosti. Dnes v noci jsem svou postel viděla plnoučervů a ty hodiny mi pomohli se té hrůzy zbavit.
Víte že své sny můžete snadno ovládat? Je to snadné ale je to dlouhodobý proces. Před spaním si opakujte mantru "JE TO JEN SEN A JÁ SI TO DOKÁŽU UVĚDOMIT", a pak si říkejte klíčocé slovo, které vystihuje sen, co si chcete nechat zdát. Napoprvé to nemá moc velký výsledek, ale cca. po 10 dnech se vaše dovednost ovládat sny výrazně zlepší.

"Náhody neexistují"

9. srpna 2016 v 20:56 | Rositablog |  Téma týdne
Náhody neexistují - to si myslí menší část lidí. Možná existuje, možná ne. Ostatně, náhoda a osud mají hodně společného - lidé si je vytvořili proto, aby jimi vysvětlili nevysvětlitelné nebo své nepodařené skutky. I přes to, že si to někteří lidé uvědomují, na náhody a osud věří a neodrazuje to od spoléhání na ně a právě proto často neudělají další důležitý krok ve svém životě. Někteří lidé říkají, že náhoda je parazit, který se usídlil v našich myslích a těžce ovlivňuje naše životy.

České brownies

4. srpna 2016 v 19:25 | Rositablog |  Recepty
České brownies je vlastně jen kefírová buchta, ale chutná stejně, jako brownies.
BUDEME POTŘEBOVAT:
3 hrnky hrubé mouky
3 hrnky kefíru
0.5 hrnku oleje
1 lžička jedlé sody
3 lžíce kakaa
1 lžíce granka
POSTUP:
Všechny suroviny smícháme a nalijeme do vymaštěného pekáče. Pečeme cca 18-30min. na 220 stupňů.
Dobrou chuťS vyplazeným jazykem
Pekli jste české brownies? Napište výsledek. Děkuji

Pokerface-den1

4. srpna 2016 v 16:01 | Rositablog |  Historky
Byl zimní večer. Venku se schylovalo k bouřce a silně foukalo. Doma jsme byli sami s bratranci. Rodiče odjeli na 3 dny na pracovní cestu. Bratr Áda se rozhodl, že udělá palačinky. Jenomže se velmi spletl. Dělal přes 100 palačinek, ale my jsme jich měli všehovšudy 10. Sousedili jsme totiž s babičkou a tetami s rodinami. 30 palačinek pro tetu 1. a rodinu, 30 pro tetu 2. a rodinu, 10 pro babičku. Zbylo nám 30 palačinek. Jenomže se k nám přiřítili bratranci a 20 nám jich slupli. Začali jsme se sázet, kdo vyhraje v pokeru, o cvrnkance do ucha, nosu a krku. První hru jsme nebrali vážně, protože jsme netušili, že 30 cvrnkanců do ucha najednou je bolest skoro k počůrání. "Ádo, já viděl, jak se mi koukáš do karet. Ještě jednou a nepřej si mě", spustil Dany při druhé hře. Šlo opravdu o velkou sázku, v hře bylo 67 cvrnkanců do ucha. Ten kdo vyhrál, rozdával cvrnkance ostatním hráčům. Napětí vrcholilo. Už jsem měla všechny prokouknutý. Áda když neměl dobrou kartu, zdvihal sázku, Patrik se zase šíleně potil a Dany se škrábal za uchem. Jediná já jsem dikázala udržet pokerface. Patrik strachy opustil hru. Áda to taky vzdal. Oba se tak vyhli cvrnkancům. Nastala chvíle, kdy se muselo jít s kartami na stůl. Dany se opět šibalsky a škodolibě usmíval. Vyložil karty se slovy "Dvě postupky, vyhrál jsem. Lepší karty ani nemohly vyjít. Kdyby jo, byla by to zvláštní náhoda." V tom jsem se začala strašně smát, a na srdci mě hřálo blaho, že se vyhnu bolesti. "Full house", řekla jsem. Dany se snažil o úprk, ale Áda ho chytil za límec. Začala jsem s cvrnkáním, jenomže mám moc tenké prsty a Dany má moc tlusté ušní boltce. Dá se říct, že ho 67 cvrnknutí skoro vůbec nebolelo a mě brněla celá ruka. Ale já jsem stejně byla ráda, protože jsem se vyhla prohřeUsmívající se.

"Zobrazeno"

3. srpna 2016 v 21:23 | Rositablog |  Téma týdne
Dnešní doba je velice uspěchaná. Každý se za něčím honí a zbytečně spěchá, Někdy se divím, že maminky malých dětí, místo aby sledovali své např. sáňkující dítě se dívají do mobilu a fotí každý jeho krok. Spíše by měli vnímat a užívat si tuto chvíli. A tak když s večer sednou k mobilu a prohlížejí si fotky, jsou rády, že si je mohou dokonale prohlédnout. Kdyby nefotily byly by spokojenější, protože fotografie které se jim zobrazily si jen prohlíželi, kdyby tak dychtivě nefotily, tak by ty fotky žily. Někdo mi kdysi řekl, že každá fotka skrývá nějaký příběh. A když budete celou saňkovačku fotit, tak ten příběh nebudete žít. Je přeci lepší se na té "horské dráze" project, než si ji jen prohlížet na notebooku. Slovo "zobrazeno" je vlastně v dnešní době kouzelné slovíčko, protože když něco zmeškáte, můžete si to "zobrazit" na mobilu. Každému z nás se uleví, když spěchá a soubor nebo foto které potřebuje se mu zobrazí. Někdy by bylo lepší, kdyby neexistovala výpočetní technika, protože by život nebyl tak uspěchaný a neměli bychom tak vysoké nároky.

Duchové - opravdu existují?

2. srpna 2016 v 18:11 | Rositablog |  Všehochuť
Je mnoho legend o duchách. Jedna hovoří o duchu šíleného holiče v pražské Karlově ulici, druhá o duchu mrtvého mnicha zjevujícího se v jihlavském podzemí a další zase o pohybujících se náhrobcích, přízracích a hlasech na hřbitově v Noutnici. Ovšem to jsou jen legendy, nebo ne? Nevíme, jestli něco jako duchové existuje. Jisté je, že "život po životě" existuje. Potvrzují to vědecké výzkumy v USA. Lidé kteří "prožili" klinickou smrt, byli podrobeni interviu s vědci a tvrdili, že po dobu své smrti se vznášeli nad svým tělem, čas pociťovali rychleji a byli klidní, jako nikdy před tím. Ale nemohlo se jednat o halucinace? To neví nikdo. Ale mnoho lidí mi vyprávělo své zkušenosti o vyvolávání duchů . Např. jedné naší známé zemřel manžel. Asi 2 měsíce před smrtí trpěl bolestmi hlavy. Vdova se chtěla se svým chotěm naposledy rozloučit a tak se rozhodla, že ho vyvolá. Podařilo se. Žena svého muže vyvolala s otázkou, zda mluví opravdu se svým mužem. Dostalo se jí odpovědi "Bolí mě hlava". Při té příležitosti se ho otázala na čísla která padnou ve Sportce. Vdova čísla vsadila a vyhrála asi 15.000,- Kč.
Jsem si jistá, že duchové s námi mohou komunikovat i bez vyvolání, například ve snu. Mému kamarádovi se zdálo o svém mrtvém dědovi. Ocitl se na poušti před velkým a silným bílým světlem a někdo mu říkal, ať vejde. Objevil se v nějakém městečku, kde byli jen domy a potkal svého dědu. Ten mu ukázal dům, ve kterém bydlí i dům, který stavěl pro někoho jiného. Když se ho kamarád zeptal, proč staví druhý dům, odpověděl mu, že se k němu nastěhuje někdo, koho zná (Kamarád) jen z doslechu, ale je to jeho rodina. 3 měsíce poté zemřela sestra kamarádova dědy. Je mnoho způsobů, jak vyvolat ducha. Musí se vyvolávat vždy o hodině duchů, čili o půlnoci.
Zde najdete nejjednodušší způsob jak vyvolat ducha:
Zrcadlo
K obrazovému vyvolání vám stačí malé zrcadlo, svíčky a fotka vyvolávaného. Tímto způsobem vyvolávání s duchem nelze komunikovat, jen vidíte jeho obraz v zrcadle. NIKDY NEVYVOLÁVEJTE SAMI. DUCHA VŽDY ODVOLEJTE.

Praktická taška

1. srpna 2016 v 15:55 | Rositablog |  Všehochuť
Nedávno jsem na internetu viděla video, jak si vyrobit ze starého trička praktickou tašku, stejně efektivní jako je síťovka. Rozhodla jsem se, že to také vyzkouším. Pokud jste tašku také vyráběli, pošlete fotkuSmějící se. Děkuji
BUDEME POTŘEBOVAT:
1 staré tričko
nůžky
pevné nitě
něco na ozdobení
POSTUP: