Únor 2017

Povídky na přání

15. února 2017 v 10:00 | Rositablog |  Sny a povídky, i na přání
Dnes jsem se dívala, na své rubriky, a našla jsem 1 o které jsem ani nevěděla. Jmenuje se "Sny a povídky, nejen na přání". Rozhodla jsem se tedy, že budu psát povídky na přání. Proto Vás chci poprosit, abyste mi psali témata příběhů do komentáře tohoto článku, nebo do Zprávy autorovi. Mám rozepsanou knihu pro malé děti a pár měsíců jsem nenapsala žádnou povídku, inspirace mizí... Psaní povídek na přání by mi možná pomohlo se znovu rozepsat. Předem Vám děkuji, R.

Jablečné placičky

14. února 2017 v 18:35 | Rositablog |  Recepty
Listovala jsem ve svém "kuchařském sešítku" a objevila můj rok starý recept na jablečné placičky.
Budeme potřebovat:
  • 2 červená jablka
  • mletou skořici
  • vanilkový cukr
  • rum
  • marmeládu
  • piškoty
  • mléko
Jablka oloupeme a nastrouháme na hrubo. Přisypeme skořici a vanilkový cukr dle chuti. Přilijeme cca. 2 polévkové lžíce rumu. Jablka zamícháme a necháme asi 2 hodiny odpočinout v lednici.
Natrouháme piškoty a navlhčí me je mlékem a rumem tak, aby se z nich daly tvarovat placičky. Na pekáč vytvarujeme cca. 3 mm vysoké placičky. Z nastrouhaných jablek vylijeme šťávu a nanášíme je na placičky z piškotu. Pokud chceme, můzeme na placičky nakonec přidat lžičku marmelády.
Pečeme 18-20 minut na 250 stupňů Celsia.
Hotové placičky posypeme moučkovým cukrem a podáváme se šlhačkou.
Dobrou chuťUsmívající se

Konec cesty aneb odešla a už se nevrátí...

12. února 2017 v 11:38 | Rositablog |  Téma týdne
11.leden byl pro mne prozatím nejhorší den tohoto roku. Vrátím se tedy o 1 měsíc a 1 den zpět v čase, a povím Vám, co se mi tento den přihodilo.
Ráno jsem normálně vstala a začala si balit kufry, neboť jsem měla odjet na 20 dní k babičce. Můj 12ti letý pes již 11 dní nejedl a 2 dny nechodil a neustále zvracel. Byla to čubinka a jmenovala se Sisi. 5 dní jsme jí injekční stříkačkou podávali heřmánkový čaj. Lékaři nám tvrdili, že má pouze vředy, a že se z toho sama "vyhrabe".
Sisi se zničehonic postavila a vzápětí upadla. "Tak to je zle", řekla máma a okamžitě poslala bratra se Sisinkou k veterináři. Když Sisinku bratr vzal do náručí a odcházel s ní, netušila jsem, že ji vidím naposledy.
Už hodinu byli pryč (bratr a Sisi). Najednou zazvonil telefon. Táta ho zdvihl a řekl: "Tak to se nedá nic dělat, nebudeme ji předci zbytečně trápit", a to už jsem věděla, že se Sisinečka už nevrátí. Museli jsme ji nechat utratit. Měla rakovinu střev, ve střevech měla nádor velikosti ping-pongového míčku. Několik dní nejedla a trpěla bolestmi. Tu rakovinu měla rok, a právě rakovina jí způsobila epilepsii. Píši o Sisince až teď, protože jsem na to měsíc neměla dost sil. Sisinko, chybíš miPlačící.
Děkuji Vám, Vaše R.

Není to sranda

5. února 2017 v 9:05 | Rositablog |  Téma týdne
Od první třídy studuji dálkově. Ve škole jsem celkem ztrávila rok a byl to můj nejhezčí rok v životě. Nyní jsem uzavřela pololetní zkoušky z 8.třídy a byl to docela záhul. 1 půlrok jsem chodila do první třídy a druhý do šesté. Na šestou třídu mám vůbec nejhezčí vzpomínky z celého života. Zažila jsem tam tolik srandy a průšvihů... Pamatuji si, že jeden náš spolužák, který byl do mne zamilovaný (dokonce mi nosil dárečky), vymyslel na VV jistou činnost, která šla jen jemu. Bylo to navlíkání korálků na tenký drát a vlastně to šlo skoro všem až na mne a půlku třídy. Ta půka třídy byli samí kluci. Dohodli jsme se (s klukama), že ho o přestávce za trest zlechtáme. Byla to taková legrace. Ovšem každá legrace musí někdy zkončit, a tahle legrace zkončila průšvihem. Jeden kluk si myslel že toho druhého kluka bijeme a šel žalovat učitelce. A já jsem celý ten průšvih žehlila (hrozila nám totiž poznámka). A takových krásných vzpomínek mám na školu více, trvalo by hodiny je všechny vyprávět.
Když jsem odjížděla s rodiči do ciziny, tak mi všichni spolužáci říkali, že se musím mít jako král, když nemusím chodit každý všední den do školy. A šeredně se mýlili. Já se sice do školy dostavím 2x za rok, ale chybí mi ta moudrost, kterou by mi předávali učitelé. Ano, teď tu moudrost sice (možná) mám také, ale učit se hodiny sám z učebnic je o mnohem mnohem těžší než si jednou poslechnout učitelovu přednášku. A učení doma věnuji více času, než kdybych chodila do školy. Ale hlavně mi chybí všechen ten smích co bych ve škole slyšela a dokonce i ty trable, co bych měla nejen skrz známky. A tak chci jen vzkázat všem lidem co si myslí, že samostudium je brnkačka a leháro, že žijí v iluzích. A také bych chtěla poradit některým studentům: Pokud nemáte jinou možnost, neodcházejte na samostudium. Přijdete o velké a krásné zážitky a získáte tím jen víc starostí a práce. Děkuji Vám

Matyáš Benard Braun

4. února 2017 v 17:22 | Rositablog |  Referáty
Matyáš Bernard Braun

Narodil se 24. 2. 1684 v Sautens u Innsbrucku. Byl páté dítě z devíti sedláka a kováře Jakuba Brauna a jeho ženy Magdalény, rozené Neureutrové. Rodina Braunů byla nadaná, mladší bratr Matyáše Dominik, byl malířem a synovec Antonín byl sochařem. Matyáš studoval sochařství Salzburgu a protože se u něj projevil obrovský talent, vydal se na tovaryšskou cestu do Itálie, kde studoval italské baroko. Obeznámený s italským stylem se vrátil domů. Roku 1710 získal zakázku pro výzdobu Karlova mostu (Vidění svaté Luitgardy, Sv. Ludmila, Sv. Ivo). A tak si založil vlastní dílnu. Díky této objednávce se Matyáš "zviditelnil" a začaly se mu objednávky jen hrnout. Roku 1712 začal pracovat na souboru soch Blahoslavenství, Ctností a Neřestí pro hraběte Šporka. Špork ho učinil svým dvořanem a důvěrníkem. Na jeho dvoře se setkával s významnými osobnostmi (např. s J.S.Bachem). Roku 1718 se Matyáš seznámil v Jaroměři s Marií Alžbětou Miseliusovou, svou budoucí ženou. Ke sňatku došlo 9. října 1719 v Jaroměři a měli spolu pět dětí - Marii Markétu, Františka Josefa, Marii Josefu, Josefa Václava a Jana Františka. V roce 1727 ho postihla tuberkulóza a začal s věnovat spíše jen návrhům a modelům soch, v jeho dílně sochařskou práci vykonávalo 6 tovaryšů. Braun spolupracoval s architektem F. M. Kaňkou, kterému dodával skoro všechny svoje sochy. S Kaňkou se podílel na výzdobě kostela Sv. Klementa v Klementinu (1714 - 1721), Černínského paláce na Hradčanech a po roce 1712 špitálu v Kuksu. Dále pak zhotovil náhrobek hraběte Leopolda Šlika ve svatovítské katedrále a pomník císaře Karla IV. v Hlavenci. Matyáš Bernard Braun zemřel 15. února 1738 ve věku 54 let v Praze. Byl to jeden z nejgeniálnějších sochařů své doby.