Duha v našich duších

19. března 2017 v 19:52 | Rositablog |  Všehochuť
Konečně po dlouhé době mám o čem psát a já se těším, až se tento článeček bude na mě dívat z růžového pozadí mého blogu.
11. března to byly 2 měsíce od smrti mé 4nohé 12ti leté kamarádky Sisi. Dá se říci, že jedenáctého jedna přítelkyně odešla, a jedenáctého (o 2 měsíce později) přišla do rodiny nová kámoška. 11. březen byl docela nervově náročný (alespoň pro mne). V 11 hodin měla maminka volat paní, od které jsme měli kupovat psa, již v 9h. jsem mámu zahrnovala otázkami typu "Jak se bude jmenovat? Budeme ji učit nějaké kousky? Myslíš, že bude poslouchat?", prostě jsem pokládala otázky jak 6ti letá.
Když máma volala skrz štěně doma vládlo absolutní ticho. Paní, nebo slečna, totiž váhala protože měla poslední fenečku a tu si sama chtěla nechat. "Tak tedy ano, přijeďte si pro ni na adresu...."
První noc naše tehdy bezejmenná čubinka spala jako zabitá, občas zafňukala. Je kříženec ratlíka a westíka a je to rozená lovkyně a je hravá a čilá. Od té doby, co vkročila do našich životů, je v našem dříve šedivém domově jaksi barevno. Ta její radost a hravost všude "září" a myslím si, že právě milující a zvědavé štěňátko je ten nejlepší lék na jakékoliv deprese a splíny.
Jmenuje se Lucinka, těžší ovšem, než výběr jména bude její výchova. Vzhled zdědila spíše po ratlíkovi, ale povahu má spíše po westíkovi. Westík je přátelský a aktivní pes, není to žádný "gaučák". Rád potěší svého páníčka a milerád se pomazlí. Doufám, že Lucinka bude i nadále po své mamince (westíkovi)Usmívající se.
Děkuji Vám za pozornost a příjemný večer. R.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama